Lomnický štít (2632 m) je jeden z nejznámějších a nejpopulárnějších štítů Vysokých Tater. Ze štítové trojhranné pyramidy, které vysoko převyšuje okolí, spadají tři hřebeny.

Na severozápad přes Pyšný, další štíty a Baranie sedlo se hřeben spojuje s hlavním hřebenem Vysokých Tater. Na severovýchod míří rozsocha přes Kežmarský a Malý Kežmarský štít a na jih a jihovýchod přes Lomnické sedlo, Lomnický hřeben.

Kdysi ho volali Dedom a Spišiaci ho považovali za nejvyšší vrchol Tater. V 18. století dolovali na jeho severních svazích čtyři generace kežmarských Fábryovcov malachit a stříbro, v naději, že objeví zlato. Jakub Fábry se z Měděných lávek dostal až na hrot Lomnického štítu (kolem roku 1760-1790) a členové jeho rodiny našli pravděpodobně i cestu z Lomnického štítu přes Lomnické sedlo do Skalnaté doliny. Jižní svahy poznali v tomto čase i myslivci z okolních dědin.

První turistický výstup vykonal roku 1793 anglický cestovatel Robert Townson z Malé Studené doliny. Tehdy barometrickým měřením zjistil téměř přesnou výšku Lomnického štítu (2633 m)- Zimní výstupy jsou známe od roku 1891.

Od roku 1940 je přístupný visutou lanovkou z Tatranské Lomnice, čímž se stal nejfrekventovanějším Tatranským vrcholem. Stanice lanovky na vrcholu je spojená s prostorami astronomického a meteorologického pracoviště. V roce 1957 postavili televizní retranslační stanici a roku 1965 elektrické vedení vysokého napětí ze Skalnaté doliny.

HOKEJKA

Horolezecká cesta středem Z stěny Lomnického štítu přes převislý skalní stupeň, kterého levý okraj má ohraničení připomínající tvarem hokejku. Velmi exponovaná cesta VI. stupně obtížnosti. První ji přelezli František Plšek a Václav Zachoval 22. srpna 1950. Později se stala velmi populární a její sportovní hodnoty přetrvávají i v současnosti. Při jejím přelézaní zahynulo několik horolezců.

Do třetice všeho dobrého ... aneb Hokej na roztopeném ledě

Už jsem na ni skoro zapomněla, na Hokejku, v Srpnu napadl sníh a plány ji vylézt byly opět odloženy na další sezónu. Nakonec se ale Jirkovy sliby o povedeném podzimu naplnily a předposlední víkend v Září jedem.

Na vrcholcích Lomničáku a Kežmaraku jsou vidět zbytky sněhu, ale počasí je dokonalé, bezvětří a neskutečné teplo. Od chvíle co jsme se začali spouštět po řetězech do Teryho kuloáru mi bije srdce vzrušením a skoro běžím k nástupu. Dneska se mi má splnit sen, polezu starou horolezeckou klasiku. Ve čtvrt na dvanáct po dlouhém čekání nastupujeme, Jirka vybíhá první délku, mé nadšení opadává pod tíhou batohu, potím se a těším až budu na prvním konci. Ve stěně je rušno, cesta kličkuje zprava do leva a polská trojka před námi se moc nežene. Na štandu před traversem u kříže sledujeme polského lezce jak se houpe, nezvládl to, ujela mu noha na zcela mokré skále. Naštěstí je to třetí z jejich skupiny a nic se mu nestalo. Nalézám do traverzu do kterého teče voda právě do klíčového místa, cvakám borhák a pak skobu, tím se uklidňuji a traverzuji po krásných lištách na nohy. Stupy jsou sice naprosto mokré, ale nemůže to na nich uklouznout, když nezazmatkuji, na ruce nic jen se opírám o skálu, voda mi teče na přilbu, jeden krok a jsem v bezpečí, přehupuji se na římsu, a valím ke štandu, cvakám a funím jak to bylo skvělé. Cítím se jak mistr světa, to byl ten obávaný traverz, a mi se to povedlo bez zaváhání. Dobírám Jirku, jsme teprve za čtvrtou délkou a mého parťáka čeká plotna pod první převis Hokejky. Přelézáme krásně exponovanou délku pod převis kde je nás na štandu 5. Z převisu teče řádná sprcha a tahoun Poláku “Guma“ zrovna couvá z převisu, hlásí úplně mokrou stěnu nad převisem a informaci o dvou dvojkách které bojují v mokré skále. Je půl čtvrté, z horka nahoře taje sníh a dále se to dá lézt jen těžko.

Je to jako v té básničce o červeném balónku, ze kterého jsem se začala právě radovat a on mi náhle uletěl. Poláci již slaňují a my po krátké poradě také. Vracíme se a na řetězech do sedla již zas nemluvíme o ničem jiném, než že to zítra zkusíme znovu, s dřívějším nástupem. V sedle Lomničáku potkáváme dvojici, která nastupovala do Hokejky před polskou 3-kou a před námi. Kluci ze Slovenska nám prozrazují, že to bylo opravdu hodně mokré a poslední délky spíš boj, doporučují nastoupit brzy ráno než začne tát sníh na vrcholu. Doporučují nám lézt něco jiného, prý že není jen Hokejka. Jsou krutí, říkám jim že je to sen každého horolezce, jeden z nich na to odvětí, jo právě jsem si ho splnil.

Je neděle ráno, stojíme opět na nástupu, doufali jsme že budeme první nebo druzí, ale jsme až 5-tí v řadě! Ostravská dvojka před námi se rozhoduje pro cestu Orlowského a Jirka pod tíhou faktu, že opět čekáme a za chvíli začne tát tlačí na pilu abychom ji šli také. Má společný nástup s Hokejkou, ale odbočuje v druhé délce.

Nakonec se po mém vzdorování dohodneme na rozhodnutí na 2-hém štandu. Lezu první délku Orlowského a ze štandu koukám do Hokejky, je suchá a já se bouřím. Jirka ke mně dolézá a společně zkoumáme cestu a lezce v ní a opravdu tam dnes není žádná voda, vždyť jsme zde i o 3 hodiny dříve. Nakonec máváme Filipovi a Adamovi a traversujeme ke kříži, naštěstí je zde návrat do Hokejky možný.

Nastává časová smyčka, opět nastupuji do traverzu. Jsem tak rozrušená z toho že jsme se vrátili a opět lezem vysněnou cestu, že zmatkuji. Ten traverz, který byl včera taková hračka mi chvíli připadá jiný a přitom je suchý. Jirka mě upozorňuje na skobu kterou jsem minula, rychle chci prodloužit expresku, aby netáhla a ta mi vyklouzla a padá. Jako bych dostala facku, počínám si jako začátečník, zklidňuji emoce a dolézám na štand.

Jirka nás vyvádí exponovanou plotnou pod první převis. Nevím proč musím lézt převisy vždycky já, hrozně se v nich bojím, ale prý mi to jde lépe. No nevím, nejde mi to zprava tak to zkouším zleva, nakonec se houpu ve smyci a na druhý pokus se přes převis dostávám. Jsem jak v transu, v převisu mam cvaklou skobu a smyci, a další jištění nevidím a nelze nic založit, lezu plotnu a doufám v nějaký dobrý chyt. Pořád se soukám dál, ale žádný není dost dobrý, jsem 5 metrů nad převisem, když konečně dobře stojím a držím, strašně funím a Maďar ve štandu nade mnou nechápe proč se na něj tak šťastně křením. Jura leze další délku s nepříjemným překrokem v hladké plotně, je za námi 6-tá délka a to co vidím potom je převislá spárka ve které teče potok.

Poprvé v cestě mě napadá že jsem neměla být tak tvrdohlavá. Stále si říkám je to ještě kousek a snažím se nemyslet na to, že se jedná o klíčové místo. Sedím ve skobě bezhlavě si snažím namazat magnéziem totálně mokré chyty, do rukávů mi teče voda a tak se přes skobu a frend sápu nahoru. Oba dolézáme na štand řádně promočení. Poslední délkou komínem nad námi teče voda a je jasné že to půjde jedině zprava, kde je skoro sucho. Jirka funí, ale jde mu to, zakládá frenda (skoby vypadají fakt staře) a pak se přehupuje z vytlačujícího koutu do „lieviku“ a mizí mi z očí.

Sedíme na vrcholu Lomničáku, pijeme pivo a je nám dobře. Babí léto v Tatrách nám dovolilo vylézt Hokejku, bylo to skvělé a ta cesta patří k našim nejcennějším lezeckým zážitkům.

Odkazy

Vysoké Tatry - Turistika, mapy, fotografie, ubytovanie, ...
Vysoké Tatry - Turistická centra, mapy, fotografie, ubytování, ...
holidayinfo.sk - Aktuálne obrázky z kamier
Vysoké Tatry info - Encyklopédia regiónu Vysoké Tatry
Tatry.NET: Kompletné informácie o euroregióne Tatry
Vysoké Tatry- turistický sprievodca
Tatry Open Directory
Tatranská horská služba
Vysoké Tatry - Horolezecký sprievodca - mountain guide
VITAJTE V MESTE VYSOKÉ TATRY - OFICIÁLNE STRÁNKY MESTA VYSOKÉ TATRY

Stalo se o víkendu...