sobota 23. března 2002 - Je sobota 3hod 30minut a budík nás vytrhuje z náruče sladkého spánku. Chvíli se ještě s mručením převalujeme, ale pak již rychle balíme do auta nachystané skialpové věci a jedeme pro Lukáše.

Předpověď počasí pro následující víkend a Vysoké Tatry není zrovna nejlepší, ale touha vyrazit do hor je silnější. Většinu cesty nás doprovází husté sněžení, nezvyklé po jarním počasí minulých dnů.

Auto necháváme na střeženém parkovišti u hotelu Metalurg v Tatranských Matliarech. Za bezpečí parkoviště je nutno zaplatit 130,-Sk/den.

Lyže můžeme nasadit až na cestě vedoucí z Biele vody. Jinak je v lese jen slabý poprašek V silném větru a sněžení dorážíme asi po 2 a 1/4 hodině na chatu pri Zelenom plese.

Dnes máme v plánu dojít na Teryho chatu přes Baranie sedlo. Na chatě hodnotíme aktuální situaci. Sněžení (dle chatařky trvající již týden), vítr a 3 stupeň lavinového nebezpečí. Nakonec volíme popravdě ne zrovna rozumné řešení, a to, že se o přechod Baranieho sedla pokusíme.

Obávanou flašku, která je ohrožována lavinami z Meděné doliny obcházíme po pravém skalnatém pilíři, který je zajištěn ocelovými řetazy. Každý stup hledáme pod vrstvou čerstvého prašanu, ocelový řetaz v rukavicích nepříjemně klouže. Ve výstupu nad řetazy se prodíráme po prsa ve sněhu.

Počasí je stále mizerné, ani náznak zlepšení. Dále pokračujeme již na pásech. Pravidelně se střídáme v prošlapávání stopy. Pro prvního je to vždy pořádná makačka. Asi až po třech hodinách dorážíme na plato ve Velké zmrzlé dolině pod Baraním sedlem.

Zde znovu přehodnocujeme naši situaci, odtrh laviny napravo mne ujišťuje, že zde nemáme co pohledávat. Do sedla je to ještě alespoň 300 výškových metrů. V tomto počasí určitě alespoň další dvě hodinky. Za dobrých podmínek se dá dojít z chaty do sedla za něco málo více než jednu hodinu!

Doplňujeme energii, a padá definitivní rozhodnutí vypadnou z tohoto „pekla“. Počasí je spíše horší, viditelnost stale menší.

Nejhorší na celém návratu je myšlenka na nebezpečný průjezd flaškou, nad kterou „visí“ tuny sněhu. K ústí flašky sjíždíme v patřičných rozestupech. Všudy přítomná myšlenka na možné nebezpečí nedovoluje plně vychutnávat sjezd v hlubokém prašanu.

Nad ústím flašky zastavujeme a volíme taktiku pro průjezd flaškou. Po jednom, co možná nejrychleji a bez zastávky. Flaška je fest vysněžená. Hrdlo flašky jinak velmi úzké, je dnes bez problémů.

První jede Klárka s očima vykulenýma a se vzpomínkami na lavinu před pár lety, na kterou ji zůstala trvalá vzpomínka v podobě jizvy na klíční kosti. Všichni máme pořádný strach.
Konečně jsme z toho venku. V hlavně nám zní výrok „Horolezec musí mít štěstí, nesmí však na něj spoléhat.“

Před chatou krátce posvačíme a jdeme si na pásech ještě vystoupat svah pod Jastrabou vežou. Sjezdy v prašanu již naplno vychutnáváme.

Neděle 24. března 2002 – Dnešní den je přesnou kopií toho včerejšího, pořádně fučí a sněží. Dáváme pouze dvakrát sjezd z pod Jastrabí věže. Odpoledne sjíždíme k autu a jedeme domů.

Zpětně jsem se díval na lavinou situaci na www.hory.sk . V sobotu stupeň číslo 3, v neděli již stupeň číslo 4.

V sobotu spadla lavina ve Velké studené dolině. Více viz. slovenské deníky.

• TATRY: Horská služba neodporúča túry
• Lavína v Tatrách zasiahla päť ľudí
• Pätica skialpinistov prežila pád lavíny v Tatrách
• V Tatrách hrozí veľké lavínové nebezpečenstvo