sobota 18. leden 2003 – brzy ráno vyrážíme s Klárkou směr Vysoké Tatry. Cestou se zastavujeme v Popradě nakoupit nějaké slovenské koruny. Směnárna na vlakovém nádraží naštěstí funguje již od 7:30.

Auto parkujeme v městečku Tatranská Polianka před jednou ubytovnou, kde nám majitel slibuje na auto dohlídnout. Podle jeho vlastních slov je v Tatrách situace s krádežemi a vykrádáním aut za poslední čtyři roky neveselá.

Po 10 hodině jsme na hotelu Sliezsky dom. Počasí je fantastické. Teplota lehce pod bodem mrazu, slunečno. Po ubytování (členové ČHS mají 20% slevu na ubytování) se vydáváme k ledům nedaleko hotelu. První Orolínov l’ad (II/3) je již obsazen, tak jdeme k druhému ledu kterému se říká Sopel’ (II/5). Lezeme ale jen spodní část, horní polovina není pořádně dorostlá a nebudí naši důvěru. Lezeme celkem každý 3 cesty po celé šířce ledu. Před setměním kolem 17 hodiny již večeříme v jídelně.

Kluci z HO Frýdek Místek kteří jsou zde již od pátku večer přicházejí několik hodin po setmění. U piva, rumu a slivovice se dobře povídá.

neděle 19. leden 2004 – ze spánku nás vytrhuje v 6 hodin pípání budíku. Z vyhřátého pelechu se ale vůbec nechce. Venkovní teplota je ráno –10°C. Odpoledne na sluníčku je pak ale velmi příjemně.

S Klárou máme v plánu výstup hřebenem na Opálovou stěnu na konci Velické doliny pod Bradavicí. Pod stěnou máme trošku problém s určením správného směru vybrané cesty. Stěna je poseta spoustou věžiček a žlábků, takže najít ten správný prostup, byť na první pohled jasně popsaný v průvodci nelze. Jdeme tedy pravděpodobně vlastní variant. Cesta je kombinaci strmých sněhový polí a žlábků, skalních traversů a travek. V sedle pod vlastní závěrečnou Opálovou stěnou (4 délky na vrchol) jsme po 14 hodině. Volíme již sestup na chatu. Čeká nás ještě nepříjemný sestup strmým žlabem zpod Bradavice s velmi proměnným typem sněhu. Tři délky raději slaňujeme. Cestou se nám ve žlebu podaří objevit náš ztracený Friend, který si Klárka pravděpodobně špatně připnula k sedáku.

Dnes je ještě lepší počasí než včera. Z cesty máme kouzelné výhledy na masiv Gerlachovského štítu.

Se západem slunce jsme na chatě. Balíme věci, v restauraci dáváme opět výbornou Italskou polévku a sbíháme za svitu měsíce do Tatranské Polianky.

Kolem 22:30 jsme doma v Kunčičkách.

V pondělí večer jsem se doma snažil dopátrat s pomocí průvodců, map a fotografií co jsme to lezli. Nebyla to tedy nakonec cesta na Opálovou stěnu kterou jsme chtěli lézti, ale nastoupili jsme do stěny o jeden žlab dále. Místo nalevo od Granátového žlabu tak nalevo od Květnicového žlabu.

Výstup vedl od žlabu nalevo po skalnatě-sněhově-travnatých srázech Vesterova štítu do Květnicového kotle a odtud doleva do Vesterova sedla. Sestup ze sedla do zpět Květnicového kotle a Květnicovým žlabem do Velické doliny.

Odkazy