Horolezectví
5.14 je přece to samé jako 5.7 - chyty jsou menší acesta je možná příkřejší, ale člověk dělá přece to samé!
Peter Croft
Dom 4545m, Matterhorn 4477m - 1998
Walliské Alpy23.7. - 31.7.1998
Aktéři: Jirka, Klárka, Ladík
|


Sestavu tvoří: Klárka Pechová, Láďa Gaja a já Jirka Kočara. Jsme nakonec celkem rádi, že jsme jen tři, protože nemáme představu jak bychom se do malé Felície ve čtyřech vešli. Veškerý prostor zabírá asi 50kg potravin, 100 kg horolezeckého materiálu včetně oblečení a asi 185kg člověčiny. Vyjíždíme s Klárkou kolem 19 hodiny z Kunčiček u Bašky a v Dobré jsem již kompletní.

První cíl DOM, který je se svou výškou 4545m nejvyšším Švýcarským kopcem, jenž leží celý na jeho území.
Z Randy (1408m) jdeme po značce k Dom hütte (2940m). Jakmile jsme dorazli na doslech k Dome hütte, už na nás volal chatař a zval nás dál. Přestože zjistil, že jsme šetřílci (komfort noclehu za franky si dopřejeme až na Hornli hütte), tak nás ochotně nasměroval nad chatu, asi 20 minut vzhůru k moréně, kde se dá stavit stan. Je tam asi takových 10-15 míst vyskládaných z kamenů. Voda teče přímo u chaty. Dnes tedy první noc v horách v 2940m. Počasí i předpověď je dobrá. Těšíme se na zítřejší výstup. Před spaním si ještě připravujeme nějaké věci na zítřek.

Ze sedla Festjoch jdeme na vrchol severozápadním hřebenem. Je to oblíbený a krajinově velmi pěkný výstup. Výstup hřebenem Festigrad nelze podceňovat, mírně vyhlížející ledové plotny mohou svádět k podceňování jištění. Předpokladem jsou dobré mačky, cepín a také umět tyto věci používat. Dochází zde k opakovaným nehodám. Obtížnost II. stupně. Převážně ledovcová túra. Toliko průvodce, kterému musíme dát za pravdu, i když jsme se nejistili. Terén je opravdu strmý a sami jsem zažili ve spodní části pořádné ledové plotny.
Ve vrcholových partiích pořádně fučelo, takže jsem moc ocenili lyžařské brýle a kukly. Posledních 100 m je pořádně do kopce. Všichni hodně odpočíváme, Klárka se přiznává že jí je špatně a vůbec se jí nikam nechce. Chvíli oddychujeme a s kyslíkovým dluhem stoupáme k vrcholku Domu společně. Z vršku jsou nádherné výhledy.
Sestupová cesta vede severními ledovcovými a firnovými svahy. Sestupujeme již dost pozdě a tak máme docela oprávněný strach z nebezpečí pádu ledu, případně i laviny. Po levé straně jsou totiž obrovské ledovcové zlomy a visuté ledovce.
Konečně jsme na místě, slunce pořádně pálí a jsme celkem upečení, stavíme stan, vaříme. K tomu potřebujeme vodu, a tak necháváme Ládíka u stanu a s rendlíky se vypravujeme k ledopádku. Odpolední procházka po ledovci pro vodu se nám mohla vymstít, mosty na trhlinách měknou a my jich musíme několik přeskočit. Příště budeme raději topit sníh než skákat s rendlíky plnými vody přes studené pukliny v ledovci.
S plnými břichy, opuchlými nosy od slunka a spokojeni s dnešním dnem zalézáme do spacáků.

Ještě dnes sestupujeme do Randy a přesouváme se k Taschi. Při sestupu mne začnou zlobit kolena (nějak jsem si je namohl na triatlonu, týden před naším odjezdem, i když jsem je pečlivě mazal, nepomohlo) a to tak, že hodně. Sestup je pro mne utrpení. Ke konci si dokonce měníme s Klárkou batohy a ona bere můj těžší, aby mi trošku pomohla odlehčit bolavá kolena! Zlatíčko.



Na Schwarzee kde dobíráme do termosek teplou vodu na toaletách, není po Matterhornu ani vidu ani slechu. Počasí se při cestě k Hornli trošku lepší a je již chvílemi vidět "náš" hřeben i s vrcholem. Podařilo se nám zahlednou i Solvay hütte. Ještě je pořád naděje.
Na chatě Hornli je celkem mrtvo. Nocleh jsme si objednávali celkem zbytečně. Pokoje jsou sparťanské, jako za starých dob, žádný útulek pro turistu, ale pouze nocležna pro tvrdé horaly.
Bereme si přilby a vydáváme se ještě dnes na průzkum cesty, zase jsme začali věřit, že by to mohlo přece jen vyjit. Zítra tudy půjdeme brzy ráno ještě za tmy, tak ať tu nebloudíme jako před 4 lety, kdy nás zradilo počasí i vlastní podcenění výstupu. Skončili jsem tehdy celkem nízko na hřebeni. Tentokrát to bereme opravdu vážně. Před dvěma lety se zde náš pokus také skončil neúspěšně, to ale bylo z italské strany. Bude to tedy zítra pro mne do třetice. Klárka je tu poprvé, Ladík podruhé (byli jsme zde poprvé společně).


I když nikde nebloudíme, tak se až za tmy, kolem 21 hod ocitáme na terase před Hornli hütte. Udávané časy v průvodci se nám zdají hodně nadnesené. Snad pokud by byly ideální podmínky (suchá skála, minimum sněhu a na hřebeni nikdo nebyl), ale myslím, že taková kombinace je nereálná. Pozor na vůdce, někdy se dost bezohledně chovají a derou se přes Vás hlava nehlava (slyšeli jsme o otiscích maček v přilbě, kterou si Německá turistka zaměnila se stupem).
Čeká nás ještě sestup do Zermattu a Täsche. Když odcházíme od chaty, začíná drobně poprchat. Před Schwarzee jsem si pochvaloval, že kolena nezlobily, ale zakřikl jsem to. V Zermattu jsme kolem 23 hodiny a máme toho všichni celkem dost. S Klárkou přemlouváme Ládíka na taxík, ale on chce jít pěšky, tak mu nakonec polovinu zaplatíme a jedeme.
"HURÁ, UŽ TAM NEMUSÍME!", to byly Ládíkovy první slova po návratu, souhlasně jsme přikyvovali. Dnes už se na to zase díváme jinak. Matterhorn je prostě překrásný kopec, magnet pro horolezce. Určitě se tam ještě ukážeme a rádi.
Jen těžce se nám usíná s hlavou plnou myšlenek na dnešní DEN a své také vykonala velká únava. 21 hodinový marathón je u konce.

Jak dlouho nám bude teplo domova vzácné...
Před odjezdem panuje dobrá nálada


Klárčin Brácha a jeho dcerka nám posílají pozdrav a přejí hodně úspěchů. ...a my zase zdravíme je.
Náš časový plán který jsme splnili takřka na 100%.
Odkazy
Disgrazie, Matterhorn, Eiger - 1997
Matterhorn 4478 m.n.m.
Minifotogalerie
Nejčtenější články:
- O autorech
- Czech Mountaineering expedition 2005
- Panoramatické záběry z hor
- Ničivá vichřice - Tatry
- Na střechu Evropy - traverz Mont Blancu (4807m) 1996
- Zimní tábor 2001
- Sloup - lezecká oblast
- Homohardcoreus - Drsný výlet 2003
- Alpy 2003 - Breithorn, Weisshorn, Aiguille du Peigne
- Přehled Tatranských výstupů