Pouhých 70km jihozápadně od Vídně se zdvíhá okraj mohutné náhorní plošiny Raxalpe o celkové rozloze 75km čtverečních. Celá náhorní plošina je lemována kolmými skalními stěnami, ze kterých si postupem času Vídeňští lezci udělali "cvičnou" oblast horského charakteru. Nejvyšší vrchol je Heukuppe a měří 2.007 m. Na jihovýchodním okraji Raxalpe najdeme do údolí silně vystupující stěnu Preinerwand, která se těší zájmu horolezců; sněhobílý vápenec, obrovská a hladká plotna, ohraničená načervenalými převisy, vysokohorský charakter okolí - zkrátka velkolepé lezení.

sobota 3. červenec – Před polednem přijíždíme do Kaiserbrunu, kde je již téměř plno. Společně jdeme za lezením na věž Kaiserbrunner Turmstein, která se tyčí nedaleko od tábora. Cestu si trošku komplikujeme a po zakufrování se konečně dostáváme pod stěnu. Jinak je ale cesta pod věž jednoduchá a relativně krátká.

Na věž jsou dle průvodce jen tři cesty, přelezáme dvě z nich (6+, 6-), stojí určitě za návštěvu. Z vrcholu je nádherný pohled do údolí. Jsme zde s Klárou již poněkolikáté a konečně jsem se na věž také podívali.

Večerní krátká přeháňka nám oznamuje že s deštěm budeme muset asi během pobytu počítat častěji.

neděle 4. červenec – Dnes jsem si s Klárou vybrali cestu King Kong (6+ 130m) v hlavním údolí Hollenatal, je to jedna z oblíbených cest, trošku nás to ale zklamalo. Z cesty slaňujeme slaňovací dráhou, která je asi 100 m napravo (při pohledu zespodu).

Poté ještě lezeme krátkou cestu kousek za schodištěm (počítal jsem cestou nahoru schody a je jich přesně 150). Cesta se jmenuje Mailufterl 6/6+, délka 25m, velmi pěkná, známe ji již z minula.

pondělí 5. červenec – Hnedle druhou lanovkou v 8:30 vyjíždíme na náhorní plošinu. Jede s námi ještě Honza a Standa. Kluci míří do stěny Preinerwand, my s Klárou máme v plánu cestu Kowelkapfeiler ve stěně Lechnermauern. Od horní stanice lanovky cca 60 minut pod stěnu. Chvilku váháme zda jsme správně u nástupu, ale pak již se Klárka zakusuje do první rozbité délky. Plánujeme cestu proslaňovat, ale batohy bereme na první štand. Druhá délka je již v pevnější skále, ale dolez je také hodně na kaši. Klárka se poté pouští do převislého koutku třetí délky, který nám dá oběma pořádně zabrat. Odtud se má traverzovat doprava. Radíme se a nakonec se rozhodujeme zde skončit, čas celkem pokročil, a počasí se začíná kazit.

Před posledním slaněním začínají padat první kapky a v dálce je slyšet hřmění. Ze stěny jsme vypadli tak akorát, věříme, že kluci jsou již také někde v bezpečí. Na lanovku jdeme celou cestu v dešti a s blesky a hromobitím za zády.

Sjíždíme dolů lanovkou a od kluků se dozvídáme ze již jsou u lanovky a za chvilku jsou tedy dole. K našemu nemalému překvapení přijíždí poslední lanovka bez nich! Kluci měli nepřesné informace o čase a tak jim asi o 2 minuty lanovka ujela. Musí tedy seběhnout pěšky, což je pořádný nářez. Naštěstí již přestalo pršet.

úterý 6. červenec – Poslední den jedeme opět do údolí Hollental. Máme v plánu cestu Wegder Frei = Heit + Stadler Krottlinger risse (6+, 300m, č. 32/45), kde jsme nechali posledně „pytel“. Bohužel se nám ho nepodařilo shodit a cesta zůstává opět nedolezena. Bouřka a příchozí vytrvalý déšť nám zavelel na ústup. Snad tedy příště. Kluci dopadli v cestě Blechmauernverschneidung (6, 230m, č.32-9) stejně.

Až k hranicím nás doprovází déšť …

Odkazy