Lavinová situace v oblasti Großglockneru a špatná předpověď kazí naše plány pro přelom roku 2002-2003. Šak nám Pallavicinirinne neuteče. Připojujeme se tedy nakonec k plánům Robina a Jany.

úterý 31. prosinec 2002 – Kolem 5-té hodiny ranní začínáme ukrajovat první kilometry ze zbývajících 500 km na cestě z Lokte do Ötztálských Alp. Cestu nám zpříjemňuje mráz a déšť.

Na mýtném neberou platební karty a naše hotovost čítá dohromady asi jen 32,6 Euro. Chtějí však po nás 4x10. Vracet se někam k bankomatu se nám moc nechce a tak zkouším s pomocí tupého pohledu (bez znalosti němčiny) vyloudit průjezd jen za 30 Euro. Nakonec se podaří a fičíme kolem přehrady k místu našeho startu (parkoviště nad Gepatschhaus). Než se nabalíme a vyrazíme na lyžích je již skoro 13 hodin. Tma nás proto asi nemine. V létě je to na chatu Rauhekopfhütte (2731 m) asi 3 hodiny.

Pro celou oblast Tirolska je aktuálně 3 stupeň lavinového nebezpečí a tendence na následující dny je setrvalý stav. Obezřetnost je tedy na místě.

V spodní části je minimum sněhu starého sněhu a asi 25cm nového. Cesta soutěskou kolem potoka je pak velké kličkování mezi kameny. Na ledovci je orientace velmi těžká díky malé viditelnosti a difúznímu světlu. S Robinem se střídáme v prošlapáváni stopy a hledání cesty mezi trhlinami. Kolem 16:10 Robin vyhlašuje poradu, kde se domlouváme zda budeme pokračovat či se vrátíme, k chatě je to ještě řádný kus a viditelnost je pořád mizerná. Domlouváme se na dalším postupu. V úvahu připadá ji možnost bivaku.

Asi 20 minut pře setměním se viditelnost na pár minut zlepšuje a je dobře vidět směr naší cesty a dokonce vidíme i nahoře na hřebeni vykukovat chatu, to do nás nalije opět další dávku optimizmu. K ledopádu dorážíme již za tmy a dále již pokračujeme za svitu čelovky. Sklon svahu před sebou určujeme podle obrysu světla čelovky před sebou (kolečko – kolmá stěna, plochá elipsa – mírný sklon). Směr k chatě a ji samotnou nalézáme pomocí GPS přístroje. Po více než 6 hodinách jsme tedy v bezpečí chaty (~1000 m převýšení).

Bez GPS a toho, že zde již Robin s Janou byli, bychom určitě cestu museli nechat na druhý den.

Winterraum si během chvíle příjemně vytopíme, popíjíme čajík s rumem povídáme a čekáme na příchod nového roku. Ten přivítáme šampaňským pak hnedle dvakrát, jednou podle místních hodin s letním časem a pak ten pravý.

středa 1. leden 2003 – Dnes si dáváme Rest Day. Po včerejším cestování autem a putování k chatě velmi zasloužené. Počasí je dnes venku perfektní ale ani to nás nevytáhne z chaty. Zítra se chceme přesunout na chatu Branderburger Haus (3272 m).

Večer si krátíme hraním karet a Člověče nezlob se.

čtvrtek 2. leden 2003 – Dnes je počasí opět špatné. Dáváme si přibližnou trasu do GPS. Viditelnost je kolem 2 km, dle SMS zprávy od Tomáše je lavinovka stále na 3. stupni. Dnes by ale výstup neměl být ohrožován žádnými lavinami, protože cesta vede po plochém a širokém ledovci Gepatschferer. Chata Branderburger Haus je mnohem větší a i winterraum je lépe vybaven. Ústřední topení, světlo a WC uvnitř chaty z pobytu dělají takřka vysněnou rekreaci :-).

Večer pak venku pořádně fičí až se kamny vrací kouř do místnosti. Řádně větráme a noc pod dekama je celkem studená.

pátek 3. leden 2003 – Ráno je viditelnost jen pár metrů a vítr má pořádnou sílu. Teplota je hluboko pod bodem mrazu –13°C. Kolem poledne se rozjasňuje, ale vítr stále útočí. Vydáváme se na túru. S Klárkou vystupujeme a sjíždíme z vrcholu Mittl.-Hintereis-Spitze (3451 m). Svahy jsou vyfoukané a tvrdé, sesuv laviny tedy nehrozí. Jdeme se pak ještě podívat do sedla pod Fluchkogel (3500 m), ale na vrchol již nevystupujeme, svah vypadá lavinézně. Jednu spadlou deskovou lavinu z jihovýchodního svahu dokonce vidíme.

sobota 4. leden 2003 – Dnes je obloha jasná, ovšem zase s větrem a mrazivou teplotou. Rozhodujeme se pro sestup do údolí již dnes, kdoví jak bude zítra. Cesta po ledovci pod chatou Rauhekopf hutte bude dobrodružná již sama o sobě, ne tak za špatného počasí.

Celou trasu po ledovci Gepatschferer jdeme navázáni, kromě úseku kde se objíždí ledopád, tam si alespoň trochu užijeme sjezdu v prašanu, ale ovšem také strachu z možné laviny. Svahy se ale nakonec jeví jako bezpečné, tak kromě promrznutí při čekaní (svahy sjíždíme po jednom) je vše v pořádku.

Ve spodní části ledovce pak trochu váháme kudy že cestička. GPS se bohužel v dané chvíli nachází ve stínu kopce a chytlé 4 satelity jsou jak na potvoru takřka v přímce, Výsledkem je přesnost 170m což je k ničemu. Robin volí nakonec správný směr, což po vyjití ze stínu kopce potvrzuje i GPS.

Soutěskou potoka nad kterou jsou lavinové svahy, kličkujíce opět mezi balvany, pak raději rychle proběhneme.

Data pro GPS

Odkazy

Lavinová situaceStupnice lavinového nebezpečíChaty v Ötztaler AlpenÖtztal