Jesenický tvrďák 1998 - 2. ročník

Jesenický tvrďák očima zalitýma potem
Po loňském JT kdy bylo mým cílem pouhé přežití, vstupoval jsem do letošního závodu s cílem ‘poprat‘ se nejen s tratí a vlastním nedokonalým tělem, ale také již s ostatními závodníky. Řek bych, že se to povedlo.
Letos se startuje za krásného slunečného počasí, loni tu bylo několik centimetrů sněhu a hustá mlha. Horní nádrž je skvělé dílko, které stojí za shlédnutí.

Nervozita mírně stoupá. Vydržím i letos? Fyzicky jsem na tom myslím o chlup lépe než loni, ale to není vše.

Běh - kros Nesnáším běh. Ze začátku se snažím držet krok, ale po pár kilometrech se začínám propadat v startovním poli. Závěr trati dobíhám indiánským způsobem (kus běžím a kus jdu).
Kajak - Voda je divoká jen v názvu disciplíny, za což jsem vděčen. I když v kajaku nesedím poprvé, na divoké vodě se už něco musí umět. V úzkém kanále, kde je problém i veslovat (nebo pádlovat?, mám v tom zmatek) dojíždím postupně dva soupeře kteří mne nechají předjet. Viditelně mají s veslováním větší problémy než já.
Silniční kolo - Můj bike obut do sliků vyráží na trať nezvykle lehce. V stoupaní na Skřítek dostávám první křeče do lítek, které se mne nechtějí pustit prakticky po celý zbytek závodu. Ke konci tratě toho mám plné brejle a to doslova a do písmene - začíná totiždrobně pršet
Horský orientační běh - Poučen z  loňska chybou v postupu (nejkratší nemusí být nejrychlejší), volím postupy mezi kontrolami uvážlivěji. Je to trápení. Prakticky už nejsem schopen přimět nohy k poklusu (natož běhu), většinu trati tedy absolvuji rychlou chůzí. Na jednom místě se ‘občerstvuji‘ hrstmi ledových krup, které nadělila jarní bouře.
MTB - Cross Country Konečně poslední disciplína, a navíc s bikem si celkem rozumím. No co si můžu přát více. Musím dávat pozor, trať je po bouřce mokrá a klouže to.Těch 10 kiláků ubíhá rychle, ne jako HOB. Začínám pomalu věřit, že opět získám ‘titul’ Jesenický tvrďák.
V cíly se dozvídám, že jsem se umístil pro mne na skvělém šestém místě.
Nohy mám dřevěné jak Pinokio skoro ještě týden. Chůze po schodišti je malá procházka peklem.

Na závěr se vše zajedlo párky a spláchlo pivem. Loni jsem pozřel asi jen půl párku a malé pivo, tělo se nějak po vypitých litrech jonťáků bránilo, naopak letos do mne pivo teklo takřka samo a o párcích se mi zdálo ještě týden.


Dík patří pořadatelům za skvěle připravený závod.

Také musím poděkovat svému doprovodnému Pažout Teamu. Jmenovitě to jsou Blanka, Pavlína, Cop, Honza, Maleš a Taleš. Díky.