english

Stupně klasifikace obtížnosti výstupů

Na začátku rozvoje horolezectví nebyla potřeba klasifikace výstupů tak zřejmá. Dělily se na lehké a těžké, příp. na lehké, těžké a velmi těžké a nijak blíže se neoznačovaly. Ale už koncem minulého století přišel čas pro první klasifikační stupnice, které se později podle toho, jak reagují na změny v kvalitě vrcholových výkonů, dělí na stupnice uzavřené a otevřené. Hodnocení obtížnosti horolezeckých výstupů má dvě hranice. Začíná tam, kde se chůze (postup) mění v lezení a končí na hranici lidských možností příslušného historického období. Každé hodnocení je kromě toho nevyhnutelně determinováno místními terénními podmínkami.

Srovnávací tabulka nejrozšířenějších klasifikačních stupnic

UIAA	Sasko	USA		Aus	Fra	Nor	Swe	UK
1
2	I
2+	II
3-
3	III	5.0						M
3+		5.1						D
4-	IV	5.2
4		5.3						VD
4+	V	5.4						S
5-		5.5						HS
5	VI	5.6				5-	5-	4b
5+	VIIa	5.7	F7	14	5a	5	5
				15
6-	VIIb	5.8	F8	16	5b	5+	5+	4c
6	VIIc	5.9	F9	17	5c	6-	6-	5a
6+				18
	VIIIa	5.10a				6	6
7-		5.10b	F10	19	6a			5b
	VIIIb					6+	6+
7		5.10c		20
	VIIIc	5.10d	F11	21	6b	7-
7+								5c
	IXa	5.11a		22			7-
8-		5.11b	F12	23	6c
	IXb					7
8		5.11c		24			7	6a
	IXc	5.11d	F13	25	7a	7+
8+							7+
	Xa	5.12a			7b	8-
9-		5.12b	F14	26				6b
					7b+	8	8-
9		5.12d		27
	Xb	5.12d	F15		7c		8
9+						8+
		5.13a		28	7c+			6c
	Xc		F16
10-		5.13b		29	8a	9-	8+
		5.13c	F17	30	8a+		9-
10		5.13d		31	8b	9		7a
		5.14a			8b+		9
				32
11-		5.14b			8c	9+
		5.14c		33	8c+
11		5.14d		34	9a			7b

Klasifikační stupnice UIAA – technické lezení

A0 – V cestách lezených převážně volně se musí použít několik málo skob jako chyt, nebo stup, ale třmeny či žebříky potřeba nejsou.

A1 – Skoby a jiné pomůcky se umisťují poměrně snadno, lezecké místo vyžaduje poměrně málo síly, vytrvalosti nebo odvahy.

A2 – A5 – těžkosti při skobování, nebo větší tělesné výkony (kompaktní skála, lámavá a drobně tříštivá skála, převis, střecha, plytká spára, atd.), vyžadující od lezce postupně – s rostoucím indexem – více psychických i fyzických schopností a zkušeností (špatně držící postupové jištění, dlouhé úseky, používání speciálních postupových pomůcek – např. nejmenších stoperů, skyhooků, cooperheadů, atd.) Postupem času došlo ke splynutí s americkou technickou klasifikací, kdy faktorem ovlivňujícím nárůst indexu je v posledních letech především délka možného pádu (A5 – až na plnou délku lana se smrtelným přistáním).

Západoalpská klasifikační stupnice

Tento typ klasifikace je používán především ve francouzských a italských Alpách. Je příkladem klasifikace souhrné, tedy zahrnuje celkovou náročnost výstupu, technické obtíže i objektivní nebezpečí.

Byla sestavena v elitní skupině západoalpských horolezců GHM za druhé světové války. Nyní má sedm stupňů, označovaných písmeny podle začátečních písmen francouzského vyjádření obtížnosti.

F   fasile, lehké
PD   pew difficiles, mírně těžké
AD   assez difficiles, středně těžké
D   difficile, těžké
TD   trés difficile, velmi těžké
ED   extrement difficile, krajně těžké
ABO   extrem, výjimečně těžké

Zdroje:

http://www.montana.cz/montana/002/200ele.htm
http://www.valachnet.cz/kapsia/index1.1.htm
http://sakal.stredozem.cz/metodika/klas_stu.htm
http://home.tiscali.cz:8080/%7Ecz400975/table.htm

Stupně klasifikace obtížnosti výstupů

Srovnávací tabulka nejrozšířenějších klasifikačních stupnic

Klasifikační stupnice UIAA – technické lezení

Západoalpská klasifikační stupnice

Zdroje:

Nejčtenější články: