Drásale, zase nepřijedeme. Drásal, marathón horských kol je bohužel o víkendu, ke kterému se přidávají dva dny volna státních svátků (Den slovanských věrozvěstů Cyrila a Metoděje a Den upálení mistra Jana Husa). Volba je tedy jasná, hurá na čtyři dny do skal. A co tak zajet na Peilstein, tam jsme již dlouho nebyli.

Místo a čas je znám, teď je potřeba ještě sehnat spolulezce, ať si s Mášou zalezeme. To se nakonec ukáže jako největší komplikace. Nakonec ale přece jen vyrážíme směr Vídeň. Po cestě se ale dozvídáme, že budeme na Peilsteine nakonec sami. No nic nějak to dopadne…

Po cestě se ještě zastavujeme u našich. Babička nám mile navrhuje, že Marušku můžeme nechat u nich. Zamačkáváme slzu (jako že budeme bez našeho sluníčka), ne tak Maruška. Ta si to dokáže užít všude i bez rodičů.

Předpověď počasí není nic moc, ale má se zlepšovat. To se nakonec i vyplnilo. Ve čtvrtek lezeme až na večer jen dvě cesty, kdy nás silné poryvy větru chtěli sfouknout ze skály. Také teplota vzduchu 12°C příliš nezahřeje. V pátek se dalo lézt také až odpoledne. Vítr přestal foukat až v neděli. Také teplota se již přiblížila letní 30-tce.

Dopoledne se dá lézt ve všech cestách ve stínu. K poledni se pak začíná slunce stáčet a svítit přímo do stěn. Nástupy do cest jsou většinou ve stínu stromů. Jen u některých cest najdete jméno dle průvodce. Navíc také již špatně čitelné.

Nejbližší kemp je cca 8km, kde jsme také splali. Na těchto pár kilometrech na Váš číhají 3 stacionární radary. Takže pozor na plechové krabice u cesty. Jednu naši fotku už mají.

Kemp se jmenuje Paradise Garden. Platili jsme 15 EUR/den/2 os. (včetně stanu, auta a připojení na 220V).

Pro poučení

Poslední den jsme byli svědky nehody, naštěstí malé. Dvojice (on a ona) slaňovala stěnou Großer Zinnenkessel, s tím že si nebyla úplně jistá, zda jim 60m lano dosáhne až na zem. Já jsem mezitím dobíral Kláru ve vedlejší cestě Flopo, mj. moc pěkné. Slanění bylo nad převisem, tak nebylo dolů vidět. První tedy slaňoval kluk. Sjel dolů a dal povel dívce, že lano dosáhne až na zem. Mile mi informaci předala a rozloučili jsme se, již končili, čekala je dlouhá cesta do Prahy po D1. Po chvilce slyším žuchnutí, dolů přes převis nevidím, tak jen tuším. Klárka dolézá a potvrzuje mé obavy. Děvče prý projely konce lana rukama a skutálela se do křoví.

Když jsme i my doslaňovali dolů, děvče již vtipkovalo. Dopadlo to tedy dobře, odřeniny a lehký šok

Připomenu tedy nakonec několik metodických zásad bezpečného slanění:

• kontrolovat konce lana pod sebou
• slaňovat s prusíkem nebo podobnou slaňovací pomůckou, např. Shunt
• konce lana musí být stejně dlouhé, tedy ve slaňáku musí být polovina lana
• na konci lan udělat uzlíky, případně svázat lano

Poučme se tedy z chyb druhých. Na učení se z vlastních chyb nemusíme mít v lezení již příležitost

Odkazy