Série skalnatých ostruh sestupujících z jednotlivých hrotů na Papillons hřebenu, na stranu Chamonix.

Nepříznivá severní stěna (rano si dát pozor na zamrzlé ruce!) a lišejníkem pokrytá skála bohužel nevzynívá zrovna dobře pro tento sektor, ačkoli to je rychle přístupný z prostřední stanice Aiguille du Midi Telepherique.

Severní ostruha třetí věže je nejvíce oblíbena, je také nejvyšší a v konečném důsledku nabízí příjemné lézení, dnes klasické, nahoru sérií rohů a širokých spár vedoucích k předposlednímu reliéfu na Papillons hřebenu.

Diky letošní „slabé“ zimně a teplému létu jsou podmínky pro ledovcové cesty v Alpách nevhodné a nebezpečné, volíme tedy raději skalní lezení místo plánovaného výstupu na Mont Blanc ostruhou Brenvy.
Nakonec vybíráme z průvodce cestu Papillon Ridge na Aiguille du Peigne.
Pod stěnou, nedaleko mezistanice Plan de l’Aiguille plánujeme zůstat tři dny a podle podmínek se věnovat lezení.
První den nás ve čtvrté délce zastihne déšť a tak ze stěny utíkáme slaněním. V prvním slanění se nám při stahování sekne lano, pro které se Klárce ještě podaří zpět vylézt. V dalším slanění nacházíme seklé lano, které tu pravděpodobně někdo v podobné situaci zanechal. Neustále prší, naštěstí to není žádná průtrž z hřmí jen lehce v dáli. Tímto slaněním se dostáváme až dolů k nástupu. Navlhlá lana se nám asi po 20 m stahování koušou někde nahoře v koutě. Po krátkém boji 2x60m lana necháváme svému osudu, snad bude ještě příležitost se pro ně vrátit, není šance v tomto počasí pro lana lézt. Nalezené lano necháváme smotané u nástupu.
Následující den takřka nepřetržitě prší, dopoledne i pořádně fučí. Na večer vykoukne sluníčko, a tak se snažíme usušit náš lezecký materiál.
Dnes ráno je opět pěkně, tak se vydáváme pod stěnu. Ve stínu hory je ráno pořádná kosa. Slunce je zde až kolem 10 hod. Do SZ stěny začíná svítit až odpoledne.
Lana nacházíme na svém místě, ani dnes se nám s mima ale nepodaří pohnout. Námi nelezené lano je stále na místě, tak jej použijeme k záchraně našich lan. Ve čtvrté délce se napojujeme na původní cestu a zbytek si již ničím nerušeni vychutnáváme. Z cesty se nám podaří již slanit beze ztrát.
Promptně balíme tábor a lanovkou (kolem 18:30) sjíždíme do Chamonix.

Cesta č. 174 Eperon Nord D sup. / 300 m /
Prvovýstupci: Richard Bozon / Francois Obert / Jean-Louis Verdier
Znamenité, klasická ostruha
V cestě je několik skob a borháků, hlavně v místech, kde nelze použít vlastní jistící prostředky (plotny, kouty, odštěp v první délce). Jinak jsou vlastní jistící pomůcky nutné. Délky jsou většinou krátké, protože cesta dost kličkuje a tření lana je velké.

Cesty hřebenem Papillon jsou docela populární, za pěkného počasí je v nich vidět vždy několik dvojic. Také v hlavní plotně vede nějaká oblíbený cesta dle počtu námi pozorovaných lezců.

Průvodce

M. Piola: Mont Blanc Range. Topo Guide, Vol 1